1995 - 2018
Historie - začátky
Natáčeli jsme pro radost
a potěšení. Strašně nás to bavilo a v socialismu to byl jeden z mála způsobů jak se vyjádřit o tom, co cítíme. Natáčeli jsme hlavně hrané snímky, byly pokusy i o animované. Filmy, zejména barevné byly v poměru k tehdejším příjmům poměrně drahé a zpracování v laboratoři taky něco stálo. A to jsme navíc neměli ani jistotu, že ta práce, kterou jsme do toho vložili se nám vůbec vrátí, protože se nám několikrát stalo, že nám film přišel poničený, tudíž veškerá práce vyšla vniveč. Černobílé inverzní materiály jsme se pak naučili zpracovávat sami ve fotokomoře. Byla to docela úmorná práce, oproti dnešní digitální technice.
První videokameru formátu VHS jsme měli k dispozici až před revolucí na sklonku roku 1989 a byl to
japonský Panasonic MV5.
Technika
Zpočátku jsem natáčel na černobílý celuloidový film formátu NORMAL 8mm, později na film v kazetách SUPER 8 (už barevný) a také 16 mm film (také většinou černobílý). Kamery to byly různé, od mé první sovětské Lomo, kterou jsem ale musel brzo reklamovat, přes japonskou Chinon nebo klubovou, opět sovětskou, Krasnogorsk.Témata
jsme měli různá. Od “propagačních” snímků pro tehdejší M-klub, přes ztvárnění povídek inspirovaných Franzem Kafkou až po naše vlastní příběhy. Bohužel když se filmový klub, který tehdy fungoval pod ROH Tatra přesouval do jiných prostor, většina filmů, které jsme natočili se ztratila. Pátral jsem a stále občas pátrám a zatím jsem nenašel žádnou stopu. Pokud bych něco našel, rád to umístím na tyto stránky.
Později se filmový klub na nějaký čas rozpadl
a ještě později jsme se na krátkou dobu sešli v roce 1997 -1998 a společně natočili několik snímku: Meditace, Už hořela... a dokument “Na té mateřské”, kdy se nám moc nedařilo, přestože jsme uspěli na jedné z posledních našich soutěží “PAFce” načež jsme se rozešli definitivně.
Členové (zleva)
Zdeněk Till
Ivan Marada
Já
Libor Till
Většinu této techniky zavál čas, ale něco
přece jen zůstalo. Před časem jsem
kontaktoval pana Dryáka, kopřivničana,
který se Zikmundem a Hanzelkou
procestoval v 60 létech kus Asie včetně
Ruska a Japonska jako řidič. Nestihli
jsme však dotočit vše co bysme si přáli,
protože bohužel náhle zemřel. Ale ještě
před samotným natáčením mi daroval
expozimetr a dvě kamery, se kterými na
těchto výpravách natáčel. Byly
zakoupeny přímo na cestách a mají v
sobě duši té doby. I když nejsem sběratel,
jsem strašně rád, že je mám, jsou prostě
nádherné.
A ještě dlouho před tímto rozpadem jsem se podílel i na některých dalších filmech, které se
nezachovaly. Z těch co ano, přestože nejsem z nějakého důvodu uveden v titulcích ... :-), to
byly snímky Nuda, Učitel, Dveře dokořán.
Od roku 1990
jsem začal podnikat na vlastní IČO, ale v tomto oboru vážněji až od roku 1995. V roce 1996 Kabelová televize Kopřivnice hledala kameramana pro tehdy čtrnáctideník. Od té doby s “kabelovkou” úzce spolupracuji a mimoto pracuji na svých projektech.
Kdysi dávno ...
jsem jsem také trochu psával a byl jsem členem fotoklubu Příbor, se kterým jsem se účastnil různých mapových okruhů, výstav a dělal jsem i sólo výstavy. K tomu nějaká fotografická a filmová škola, semináře, kurzy, soutěže.
